Slovo zakladatelky

"KLUB AFASIE byl založen proto, aby pomáhal vytvářet optimální podmínky pro rozvoj osobnosti postiženého občana a napomáhal jeho rovnoprávnému zařazení do života společnosti, aby spoluvytvářel možnosti uskutečňovat jejich občanská práva a podílet se na tvorbě společenských hodnot.

Nemocný afatik má problémy ve vyjadřování a v porozumění, které dezorientují okolí a činí komunikaci obtížnou. Zkušenosti ukazují, že pokud se pacient s těmito problémy v komunikaci střetává pouze ve svém blízkém okolí, dochází vlastně k izolaci pacienta a jeho rodiny. Pacient a jeho partner si totiž postupně vypracují alternativní systém komunikace (gesty, pohledem), protože je to pro ně snadnější. Toto usnadnění však do budoucna oddaluje potřebu mluvení.
Z psychologického hlediska může klub účinně mírnit přirozenou tendenci se uzavírat do sebe, kterou v člověku vyvolává afasie. Když se afatik setkává s osobami trpícími stejným handicapem, nachází (konečně!) partnery, kteří mu poskytnou čas se vyjádřit. Bude přiveden k tomu, aby se chopil iniciativy ve slovu i skutku. Vyjde ze své pasivity, která je následkem jeho handicapu. V tom má klub rozměr sociálně-léčebný.
Z hlediska sociálního a profesního je absolutně nezbytné informovat veřejnost, zaměstnavatele a veřejné služby, co to je vlastně afasie a jaké problémy představuje pro ty, kteří jsou její obětí. Člověk, který prodělal mozkovou trombózu, krvácení, prasknutí výdutě, mozkovou příhodu, ztratil možná do jisté míry schopnost vyjadřovací, ale neztratil inteligenci.
Sdružení jakožto provozovatel klubu si klade za cíl též informovat rodiny, podporovat je morálně a pomáhat jim v administrativních úkonech. Má být spojnicí mezi veřejnou správou, lékaři, terapeuty a nemocnými.
Obdobné asociace v různých zemích (Velká Británie, Nizozemí, USA, Finsko aj.) již vypracovaly a v praxi odzkoušely řadu programů. Vytvořily tedy cosi, co může sloužit za základ činnosti také v České republice. Smyslem klubu je spoluvytvářet takové podmínky, které mohou pomáhat k rychlejšímu vstupu do reálního života. V praxi to znamená zajišťovat prostory k výuce, poskytovat technické a programové vybavení, zprostředkovávat pomoc lékařů, logopedů, terapeutů a psychologů."
Viktorie Bartoníčková